Na Petrovi Koubském mám velmi rád jeho talent nalézt trefné stručné vyjádření.

Tuhle jsme spolu probírali ten rozdíl, který člověk vidí, když vezme do ruky anglickou populárně naučnou knihu, a nějakou českou. Většinou ta anglická jde po příkladech (i když člověk v tu chvíli ještě nemá teoretický background), krok po kroku postupuje nikoli od základů, ale od „aktuální zkušenosti, co člověk má“, zatímco ty české jdou od základů, od teorie, nad nimi staví složitější a složitější konstrukce, stále teorie, stále další konstrukce, a pak je někde příklad. V anglické je „vezměte kompas, omotejte ho drátem, připojte baterii a dívejte se, co se děje se střelkou“, v české bude „kdybychom vzali kompas, omotali ho drátem a připojili k baterii, střelka se vychýlí…“, když to řeknu s nadsázkou.

„Nojo, to je německý model výkladu,“ povídá Petr. „V anglosaském modelu je autor zodpovědný za to, aby čtenář pochopil výklad. V německém modelu je za to odpovědný sám čtenář. V anglickém tě provedou, v německém ti dají sumu informací.“

No vida, geniální simplifikace. Rázem je spousta věcí jasná…

Třeba to, že v té plánované knížce o elektronice použiju anglosaský model. Takže od blikání LEDky se dostaneme k tomu, co to je LED, proč to svítí, a přes to k napětí a proudu a troše teorie.

Kdybych použil německý model, začnu elektronem, půjdu k náboji, vodivosti, proudu, napětí, odporu, magnetismu, levá ruka drží cívku, pravá ruka je těžká… Už spíte?