Žádný řidič se neubrání dojetí…
Já vím, slovní hříčka jak z mateřský školky. Tuhle jsem přemýšlel, jak vlastně definovat samotnou emoci dojetí.
Na první pohled úzce souvisí s kýčem. Kýč je prvoplánově orientovaný na dojímání se, ideálně k dojímání se nad sebou samotným, že mám ty správné emoce. Souvisí s tím nějak i patos, to je takový slovní kýč. Ale někde mezi těmito karikaturami žije regulérní dojetí, a já přemýšlím nad tím, jak ho definovat.
Líbila se mi definice úzkosti z jedné eseje. Když úzkost pomine, tak se lidé ptají: Co ti bylo? A my odpovídáme: No, vlastně nic… A jsme velmi blízko pravdy, protože úzkost přichází ve chvíli, kdy se člověk dotkne nicoty.
Možná bych dojetí definoval jako emoci, která se projeví, když se člověk dotkne něčeho většího, něčeho, co přesahuje jeho vlastní existenci.