Paradoxy

Předci říkali „míň je někdy víc“. Taky „cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly“. No a dneska máme Peltzmanův jev, též „norský efekt“.

Ještě před tím, než EU zakázala žárovky, tak totéž udělalo Norsko – respektive nedoporučili jejich používání. Norsko je velmi bohatý stát, elektřiny má dost, ale už jsou zkrátka takoví. Tak si řekli, že když úsporná zářivka má pětinovou spotřebu, tak stačí vyměnit, a množství prosvíceného proudu klesne na 20 procent.

Norové vyrazili do obchodů a nakoupili úsporné zářivky. A místo jedné žárovky dali rovnou dvě úsporky a místo minimálního svícení začali světlem plýtvat (však co, vždyť to žere jen pětinu…), a výsledek? Ano, prosvícená elektřina stoupla. Sice koupili úsporné zdroje světla, ale koupili jich víc a svítí furt.

Peltzmanův jev tohle chování popisuje tak, že lidé neustále porovnávají riziko akce s jejím ziskem. A pokud mají dojem, že jsou před negativními dopady chráněni, vnímají riziko jako mnohem nižší, a riskují tedy víc. Zavedení nějaké zázračné „ochrany zvenčí“ vede k vyšší ochotě riskovat, protože „jsem přeci chráněný“.

Když prosadíte plošně nějaké bezpečnostní opatření, které sníží riziko nehody na polovinu, tak se počet nehod nesníží na polovinu. Lidé začnou mít dojem, že teď jsou chráněni, a začnou víc riskovat.

Na univerzitě v Bath zjistili, že nošení cyklistické bezpečnostní přilby zvyšuje riziko, že vás nějaký řidič sejme. Sérií pokusů zjistili, že řidiči při předjíždění cyklisty vyhodnocovali, kolik bezpečnostních prvků na sobě má, a čím víc jich je, tím těsněji ho „krouhnou“. Nepřekvapí, že když pokusný cyklista vyrazil na růžovém kole v blonďaté paruce místo helmy, řidiči se mu vyhýbali větším obloukem.

Na stejné téma viz též článek Lukáše Kovandy – díky @suchosch za upozornění.