Odjíždím z podzemních garáží Nový Smíchov, čekám u toho semaforu na Radlické, a koukám, že vedle mne v autě čeká taky paní, a v puse drží ještě parkovací lístek.
Jako asi většina lidí. Honem, honem, vzít, zvedne se závora, teď vyrazit, dát přednost všem okolo, zmatky, stres, nepravidelná stolice, a ještě u toho myslet na lístek, že… Taky se mi stává, že se zamyslím.
No a paní se zjevně zamýšlela ještě na semaforu. Čekali jsme, koukali jsme různě kolem sebe, a já si říkám: Měl bych ji asi upozornit!
Jenže – jak? Ne, vážně: Jak? Zkuste si představit gesta, kterými naznačujete „něco v puse“, popřípadě „vytáhnout něco od pusy“, spojte ho s gestem „vy…“, teď to několikrát zopakujte… Vidíte?! Oplzlost!
Ještě by si paní myslela, že jsem nemrava, co jí naznačuje nějaké explicitní nabídky, a šla by mi dát pár facek.
Ten trapas, až bych jí pak vysvětloval, že jsem tím myslel něco jiného.
A co teprv ten trapas, kdyby kývla a já pak vysvětloval, že jsem tím myslel něco jiného!
Zkrátka, pro takovou situaci asi není vhodné pantomimické gesto. Ale mělo by být!