Když jsem byl v prváku nebo tak nějak, tak vyšlo album Radegast od Citronu. Spolužáci mě tím hojně zásobili, a já si pouštěl to album furt dokola. Ale nejvíc se mi líbila ta eponymní skladba:
A teď si pojďme nalít čistého vína: Díky téhle skladbě a celému albu jsem nabyl spousty falešných představ.
Například že na vrcholu Radhoště je děsivá socha Radegasta… Představoval jsem si to jako takovou tu mechem porostlou sochu z Indiana Jonese, a vono ve skutečnosti…
Promiňte… Ve skutečnosti toto. Ta podoba mě zmátla.
Další falešná představa byla, že Láďa Křížek je supr dupr zpěvák…
No a když jsem tehdy poslouchal ty texty, tak jsem si tak jako v duchu přikyvoval a přišly mi v pořádku, sdělné a chytré. Jenže to mi bylo patnáct. Dneska mi připadají jako neskutečná patetická kejda.
Zase na druhou stranu vím, co se stane s lidmi, kterým se od adolescence nedovyvine centrum pro rozpoznávání patosu: poslouchají Landu!