Mám milé čtenáře.

Jedna čtenářka mi například napsala na margo mého nedávného povzdychnutí nad technickou literaturou pěkný mail. Já ji nebudu jmenovat, aby ji snad ještě někdo nepopotahoval, ale svůj mail začala krásným „Ryba smrdí od hlavy, technik od diplomky“. Připomněla mi zajímavý fakt, totiž že napsat do diplomky „Tohle mě zaujalo, takhle jsem to změřil a tohle si o tom myslím“ je na některých školách téměř na neuznání práce. Prostě ne, nikdy, zapomeňte! Pluralus onoseus jedině! Jakmile tam je první osoba, tak to není vědecké, a slovutní profesoři prskají. Jak má potom absolvent napsat něco čtivého, když ho na škole za jakýkoli náznak čtivějšího slohu klepnou přes prsty?!

Já vím, že to jde. Znám pár lidí, kteří si uchovali schopnost napsat čtivý („populárně-naučný, fuj“) text. A taky znám spoustu lidí, co nad takovým textem ohrnou nos: Málo odborné! Kdo to kdy viděl, aby se autor nějak projevil v odborném textu! Není tam odstup od problematiky!

Včera zas to Arduino. Dneska mi to celé zapadlo do sebe a uvědomil jsem si tu obrovskou ironii, když titíž lidé, co jim je odporné znesvěcení Vážné Věci záplavou amatérů, si v diskusních fórech stěžují, jak v téhle republice ubývá studentů technických oborů, a s krátkozrakostí jim vlastní z toho viní tu politiku, tu zase mladou generaci, tu Facebook, a ani na chvíli jim nedojde, že by mohli obvinit sami sebe, respektive svůj postoj, který zájemce o technické obory rovnou na začátku otráví. „Jak jako blikač že bys chtěl? Nejdřív se koukej naučit teorii tranzistoru a jak nastavit pracovní bod!“ (Myslíte si, že přeháním?)

Přitom zrovna to Arduino je svou nízkoprahovostí naprosto ideální! Měli by ho lopatama rozhazovat u středních škol, psát o něm cool články do časáků a na Fejsu, předvádět, jak to bliká, jezdí, co se s tím dá dělat – a mladý kluk či holka si zkusí pár věcí postavit, bude to fungovat, někomu to bude stačit a dál to nijak nerozvine (ale bude mít dobrou zkušenost s technikou), no a někoho to zaujme tak, že se tomu bude chtít věnovat. Nojo, ale milí oborníci nechtějí Arduina, jsou jim příliš populární, příliš neodborné, jen nějaké hračky, takže před ně místo Arduin položí… hmmm… nic před ně nepoloží! Vynadají jim, že si furt hrajou s počítačem, nechoděj ven a neučej se, přičemž učení je „seď na prdeli a tlač si do hlavy slova z nudný knížky“. Cha chá, život je těžkej, zvykejte si, holomkové!

Pak se nedivte, že jsou mladí nihilističtí, kouří, souloží, fetují a chodí studovat humanitní obory! (Doufám, že i nerdům došlo, že používám sarkasmus… Nebo si mám udělat cedulku?)

Samozřejmě jsem dalek toho, abych si jako druhý extrém myslel, že stačí dětem rozdat Arduina, za pět let půjdou všichni na technické univerzity a za deset let můžeme inženýrama dláždit a převálcujeme celý svět. To rozhodně ne. Ale situace nestojí „nic, nebo všechno“. Situace je „nic, nebo aspoň něco?“ A smutné je, že nemáme to něco. Zato máme jistě sofistikovanou vzdělávací koncepci. Což je samička od konceptu, mimochodem.

Nebo snad něco máme?

Což mě přivádí k druhému milému čtenáři, který mi napsal, že souhlasí s tím článkem o Arduinu, a že by se mě chtěl zeptat. Že je programátor, ale že si s Arduinem hrál a hrozně ho to bavilo, že je z něj nadšený a že i když s Arduinem nepotřebuje vědět o elektronice skoro vůbec nic, tak že ho to k ní nalákalo. A teď narazil…

Rád by se o elektronice dozvěděl něco víc, a hledá vhodnou knížku. Od základů, někde od středoškolské fyziky (volt, ampér, žárovka) aby to šlo dál, ke složitějším věcem, s příkladama, co by ho bavily. A nenašel nic, tak se mě ptal, jestli já o něčem nevím. A já, bohužel, nevím… Standardní knížky, co jsem četl, vycházejí z předpokladu, že se to člověk musí naučit, tak si to do kebule prostě natlačí, a žádná nepočítala s tím, že se to člověk chce naučit, ale protože už není na škole, tak má zároveň dvacet jiných věcí, co může chtít místo toho, jako například pracovat nebo sportovat nebo se bavit s lidma, takže když to bude voser, tak ho to chtění snadno přejde.

Z mého úhlu pohledu to je přitom ideální kombinace a prostor pro spoustu zajímavých aktivit: Programátor, co by se rád dozvěděl, jak funguje elektronika. Kolikrát jsem zaslechl skuhrání starých mazáků, že ti mladí programátoři ani nevědí, jak funguje procesor… Tady je jeden takový, který by se to chtěl dozvědět! Máte šanci ho chytit, využít jeho nadšení a zkusit mu „prodat“ svůj obor. Třeba z toho nic nebude. Třeba zůstane dál u programování, jen bude víc vědět o tom, jak to uvnitř počítače funguje. Anebo ho to zaujme víc, za pár let dostane nějaký nápad, a protože bude vědět, tak si to rovnou poskládá, vyzkouší, otestuje, a něco z toho bude… A takových lidí jsou v republice střízlivým odhadem stovky. Novináři, programátoři, copywriteři, publicisti, doktoři, zkrátka nejrůznější oboři, kteří nestudovali FEL a neznají Kirchhofovy zákony, ale přesto by něco zajímavého vymysleli…

Ale já o žádné takové knížce nevím (neříkám že není, jen že o ní nevím, protože základy už znám, tak logicky knížky na toto téma nečtu). Nevíte vy, milí ostatní čtenáři? Nemáte nějaký tip na dobře napsanou knížku o elektronice, která by nenudila a která by dokázala zaujmout programátora, co v něm Arduino vzbudilo zájem vědět?

Díky.

Tipy od čtenářů – nečetl jsem, nedokážu posoudit, jak jsou čtivé:

Štěpán Bechynský doporučuje tenhle kit. Obsahuje sadu součástek a příručku „Začínáme s Arduinem„, která je (podle Štěpána) velmi dobře napsaná a věnuje se i nějakým servům, časovači 555, motorům a dalším elektronickým záležitostem.