Řekněte mi, co přesně se dá nepochopit na větě „hledám pojišťováka„? Nebo jaký výklad vede k tomu, že se mi ozvalo už dvanáct „finančních poradců“, kteří mi chtějí poradit, jak investovat?! Co je doprdele nesrozumitelného na tom, že NECHCI FINANČNÍHO PORADCE, chci POJIŠŤOVÁKA, co sepíše smlouvu?!
Moje nenávist k profesi „finančního poradce“ se opět prohloubila. To jsou to fakt samí hotentoti, co mají péči o moje investice, a přitom mi ukazují, že nepoznají rozdíl mezi slovy „pojišťovák“ a „poradce“? Jak mám věřit tomu, že poznají rozdíl mezi úrokem a daní?! Zato jim nechybí sebevědomí a spasitelský vemlouvavý tón, „je vidět, že tomu nerozumíte“ included! Proč bych měl s někým takovým jednat o svých penězích, proboha?!
—
Vzpomněl jsem si na své zkušenosti s finančními poradci z roku 2008. Postupně jsem mluvil asi se třemi podobnými – padesát let, okázalé hodinky, při bližším zkoumání lehce zašlé… To bylo samé „trh roste, bude růst, helejte, nejvhodnější produkt, fondy v eurech…“, a když jsem se ptal („víte, já tomu nerozumím, ale…“), tak se rozčilovali, a čím míň argumentů měli, tím víc používali těch zmrdských triků a la prodejce hrnců. Tahali z kufříku z krokodýlí kůže graf růstu burzy od roku 1930 sjetý nakřivo na laciné černobílé kopírce a šermovali mi s tím před očima: „Vidíte?! To je důkaz, Martine! Důkaz!!!“ (Jo a taky jsem alergický na to, když mi takovíhle říkají křestním jménem.)
No, vyrazil jsem je nakonec všechny, protože míra jejich bohorovnosti („Vy, pane, nechápete, že JÁ tomu rozumím a myslím to s vámi dobře!“) byla daleko za hranicí snesitelného, nakoupil jsem zlato (ne fond, ne „certifikát“, ale cihličky) a o čtyři roky a jednu hospodářskou krizi později jsem se hrozně srdečně smál…
—
Ano, to je přesně to, o čem jsem psal. Hledám člověka, co nebude kikot. Dlouho jsem ten článek odkládal, protože jsem tušil, že přijde zástup pojišťováků, co mě budou přesvědčovat o svojí pravdě a budou mě chtít pojistit na útok zmutovaných včel… Tak ti naštěstí nepřišli, zato zástup nevyžádaných finančních poradců! Já to chápu, nevěděli jste co s životem, do práce vás nevzali, tak si uděláte třítýdenní kurz „finanční poradce“, týdenní kurz „prodejní techniky“, hodíte si to na vizitky, lapáte hejly a sjíždíte přesně ty zmrdské triky z toho kurzu prodejních technik, a jedete: „víte, já vám chci ušetřit peníze, myslím to s vámi dobře, ale vy mě nechcete, Martine, poslouchat, to je pak těžké, já v tom nemám svůj zájem, ale nechte si to, Martine, vysvětlit, jak jsou ty fondy výhodné, garantované, helejte my tomu rozumíme, takových let to děláme, a úspěšně, helejte, mám drahé psací pero, Martine, to proto, že umím lidem poradit, opravdu, Martine, bylo by mi hrozně líto, kdybyste měl dojem, že vás do něčeho nutím, to ne, ale několik let po sobě byl náš produkt vyhodnocen jako ten nejlepší, víte, a to něco znamená, ale když nechcete, helejte, já říkám, Martine, každý svého štěstí strůjce, a když je někdo zablokovaný, zatvrzelý, a prostě nevidí, co je výhodné…“ Chápu, ale moje peníze nedostanete. To si je radši uložím na kombinované vkladové, než by měly těmhle mamelukům protéct skrz prsty.