Za ty roky jsem zkusil nejrůznější Silvestry. S kamarádama, s partou, v hospodě, doma, dokonce i „Silvestr v únoru“ proběhl, ale poslední dobou mám nejradši tenhle:
Se ženou se chováme jako kdyby byl normální víkend. Děláme si každý to svoje, jen si o půlnoci popřejeme hezký nový rok, koukneme na ohňostroj, co vypouští zchudlí a zbídačení lidé za peníze, které urvali svým dětem od úst (nebo tak nějak), a jdeme spát.
Prvního ledna se decentně pošklebujeme těm, co se zoufale brodí sněhem domů s bolehlavem.
A druhého ledna si škodolibě čtu v novinách recenze na silvestrovský televizní program, který jsem neviděl. Neboť není pochyb o tom, že ten poslední byl ještě trapnější, zoufalejší a z hlubšího dna archivu poskládaný, než jakýkoli před tím. Nevěřili byste, jak tohle vědomí člověka povzbudí do nového roku.
Tak ať se nám všem daří!