Tuhle mi na Ask.fm psal kdosi, že čte o Panwerichovi a že to nechápe. Jestli jako každej, kdo použije jeho citát, páč by to líp sám nevymyslel, ale aspoň zná zdroj, je debil? Napsal jsem mu, že má pravdu, že to opravdu nepochopil.
Dotyčný zareagoval: „Tak mi to vysvětli!“
A já tedy začal psát, že Panwerich je symbol patetického kýče a pronášení citátů, kterého se dopouštějí intelektuální loudové, když – STOP!
Herdek, jsem já povinen vysvětlovat každýmu, jak jsem co myslel? Četla to spousta lidí, ti to zjevně pochopili, asi si dali tu práci, tak to pochopili. Možná někteří špatně, ale co už. Ale má mě trápit, že to někdo pochopil jinak, než jsem to napsal? Hmmmm… opravdu? Je to můj problém, že někdo nepochopil něco, co jsem napsal? Měl bych ještě investovat další čas a energii, abych mu to dovysvětloval? Zou wish!
A tak jsem napsal, ať se nezlobí, ale že mu nic vysvětlovat nebudu, že to není můj problém. Odpověděl mi „Nezlobím se. JSi povýšenej, asi si to můžeš dovolit. Čus. Být tebou, tak se pohoršuju nad ldima, kteří ani neví, kdo Werich byl, ne ty, který ho citujou. Vole.“
No, exemplární ukázka.
Ale vzal jsem si z toho ponaučení. Pohoršuju se nad lidma, co přijdou a řeknou: „Vysvětli mi to, jaks to myslel!“ Čus, vole!