Ne, není to od slova „sát“ (anglicky to suck), tedy „ti, kdo sají“ (anglicky suckers). Je to fonetický přepis jména jisté reklamky.

Chuj s polským šmelinářem a s celou tou aférkou, to byla diskuse hodně nucená, ovšem v předposraném korporátním světě bylo jasné, že tuhle reklamu T-Mo stáhne, jelikož nemá koule, a že díky tomu stažení získají přesně tu správnou dávku kontroverze, takže reklama dostane drajv. Původní motiv sice lacinej, ale když se někdo dotčeně ozve a provozovatel se předposere, máme tu kontroverzi. Není nic lepšího než „lehce kontroverzní zakázaná reklama“, tu si pak lidi posílají sami.

Všechno tedy šlapalo krásně, dokud do toho nevstoupili Saatchi. Dvojice ředitelů už tuhle sepsula někoho, kdo se odvážil kritizovat jejich spot „volavka“, skvělou argumentací „ad hominem“, doslova: „A tady se podívejte, co tenhle pán sám vytvořil!“ Tentokrát sepsali apologetiku. Velmi šikovně, s naprostou většinou by se dalo souhlasit, a pokud by tam zůstala jen ta naprostá většina, tak by byli „ti, co s noblesou setřeli stěžovatele a ustáli útok“.

Jenže většina byla na celek doplněna poslední větou: „A našim milým polským přátelům: všímejte si raději, jakou sůl sypete do potravin, které vyrábíte pro nás, než našich reklam, které nejsou určeny pro vás.“ A přesně tahle věta, naprosto zbytečně útočná, udělala z reakce „s noblesou setřeli stěžovatele“ reakci „brečíme a kopeme kolem sebe, protože nejsme frajeři, co to ustáli“. Styl Čálek, Čupr, Zeman. Nestačí jim přednést argumenty, které člověka přesvědčí, že by mohli mít pravdu, ale cítí silnou potřebu dokázat si svou převahu tím, že se snaží ještě z oponenta udělat blbečka.

Čupr to jednou napsal zcela otevřeně: „Přitom na každém kdo veřejně napsal negativní příspěvky o Slevomatu, mě nebo DámeJídlo umím najít spoustu věcí, které nedělá dobře nebo se mi nelíbí.“ Lup ho! Klasická obrana tím, že poukážu na to, co všechno kritik dělá špatně.

Prozradím vám sladké tajemství: Inteligentní lidi tohle nemají moc rádi…

(Pro zajímavost si dejte smazanou diskusi ze zdi téhle agentury. Hlavně komentáře podepsané Saatchi, to je noblesní argumentace, Čuprhadr. To okouzlení vlastní duchaplností! Ten nezastíraný pocit argumentační převahy! Joj, tam je všechno!)