Hater

Nikdy jsem o nikom neřekl, že je „hater“. Jo, pár lidí to říká o mně, ale jejich názory mi starosti nedělají.

S hatery se v Česku potkáváte vždy, když uděláte něco navíc, něco, co jste udělat nemuseli. Okamžitě se dozvíte, že by vaše starosti chtěli mít, že netuší, k čemu je to dobré, že byste měli raději dělat něco jiného, že „tam venku“ je skutečný svět… To patří k věci. Klidně jim řekněte, že jsou „hateři“ a nezabývejte se jimi.

Ale snažte se je odlišit od kritických připomínek. To se třeba dozvíte, že to a ono děláte asi špatně, že se to dělá normálně jinak. Nebo že tohle a tamto nefunguje. To je kritika, která vás má navést k nějakému posunu. I kdyby to mělo být „znovu jsem to celé zvážil a kritiku odmítám!“

Nedaří se mi to stoprocentně, ale snažím se ve všem, co dělám, rozlišovat dva druhy negativních reakcí: plné, tedy takové, kde se člověku opravdu nelíbí, co dělám a jak to dělám, od jalových, kde se člověku nelíbí, že něco dělám, nebo že to dělám já. Nazývat tu první skupinu „hatery“ mi připadá hloupé, dávat těm druhým jakékoli označení zase zbytečné.