Ach, ta dnešní mládež, nepouštějí starší sednout! To byl klasický stesk za dob mého mládí, a tak jsme v autobuse všichni stáli, když byl na obzoru kdokoli starší třiceti let.
Vypadá to, že masivní propagace „uvolňování míst starším“ přesně v duchu těch nejlepších tradic odezdikezdismu přinesla po dvou generacích svoje plody, takže vlezete do metra nebo autobusu, a tam se všichni mačkají u dveří („já za chvíli vystupuju!“) a místa k sezení jsou volná. Jak počet lidí stoupá, zaplní se i uličky, ale některá místa k sezení jako by byla prokletá – stojí okolo nich třeba pět lidí a nikdo si nesedne. Protože co kdyby náhodou přišel někdo starší, mohl by si myslet, že mu nechceme uvolnit místo, a navíc všichni hned vystupují.
Teď jsem jel autobusem, který při pohledu zvenčí vypadal jak natřískaný – kolem dveří stál chumel lidí. Ale protlačili jsme se dovnitř, a uvnitř mě málem šlehlo: na dvou protilehlých čtyřsedačkách seděli dohromady dva lidé, a nad nimi stálo asi pět lidí ve věku 20 až 40 let, co si, kurva ale už, nesedli, ani když lidi zvenčí stupňovali svůj tlak.
Sednul bych si tam sám, ale visel jsem v meziprostoru mezi dveřmi a tou čtyřsedačkou…
Rád bych vám proto nakladl na osrdí toto: Když je v tramvaji / metru / autobusu narváno a vy stojíte nad prázdným místem a nikdo se nemá k tomu, aby si tam sednul, sedněte si tam vy! Je jedno, kolik vám je – pokud jedete aspoň tři zastávky, tak si sedněte a uvolněte místo dalším lidem, co by třeba rádi nastoupili. Zůstat stát nad prázdnou sedačkou a blokovat tak i místo k stání není ohleduplnost, je to nesmysl! Případná stařenka se k tomu místu přes davy stojících ohleduplných ani neproboxuje!
Sednout!