Hrad

Jedno Zemanovi neupřu… Vrátil Hrad zpátky na zem. A nejen to, on ho přestěhoval do podhradí. Někam zhruba na Císařský ostrov, vedle té čističky.

Češi vždycky k Hradu vzhlíželi. Za monarchie logicky, za republiky trochu nostalgicky, ale stále vzhlíželi. I když byly doby, kdy nebylo moc k čemu vzhlížet, tak i přesto měl Hrad, respektive prezidentská politika, svou váhu. Za Havla to byla de facto třetí komora senátu, odkud se dělala „nepolitická politika politickými prostředky“. Za Klause se na Hradě objevily podivné postavy a zdálky to vypadalo jako Já Ješita První a jeho kamarila. Sice se milovníci V1 mohli vzteknout a psali o úpadku prezidentského úřadu po všech Respektech a peticích, ale rozhodně V2 neupřou, že za něj byl Hrad cokoli, jen ne lidový.

Než přišel Miloš. Prvního půl roku si nesmírně užíval své role při pádu vlády, chvíli zkoušel pletichařit proti Sobotkovi, pak ho ale jmenoval (i když si jak trapka největší neodpustil rýpance, o kterých si snad už ani on sám nemyslí, že to jsou bonmoty), a po pár excesech („Korunovační klenoty můžete pokácet jen jednou za pět let, ale Korunní můžete pít každý den“ nebo „kauze palec“) mu někdo soudný poradil, aby se na veřejnosti ukazoval co možná nejmíň. Což byla dobrá rada, člověk si na to, že máme Hrad, vzpomene jen zřídka.

Jako třeba při slavnostní příležitosti nepozvání rektorů („Vy jste mě nepozval, tak já jsem vás taky nepozval, a vy jste na protest proti tomu pozvání odmítnu, tak vás letos taky nezvu“). Nebo slavnostní mlžení o tom, jak kancléř vlastně nejede na summit NATO, protože furt ještě nemá bezpečnostní prověrku, ale on tam prý vlastně vůbec ani jet nechtěl (a přitom žmoulá v ruce zrušenou rezervaci letenky a hotelu). Zkrátka plebejství v plné síle.

Ne že by snad V1 a V2 byli nějací extrémní aristokrati, ale v porovnání se Zemanem to byli učinění velmožové. Až Miloš Zeman dokázal naplno to, co se nepovedlo ani Havlovi, ani Klausovi – z majestátního Hradu, i když byl jeho majestát často velmi potměšilý, udělal sídlištní hospodu. Podivné reálsoc existence v nepadnoucích šedivých sakách (ještě budete rádi vzpomínat na Hájka!), v čele stolu někdo, kdo se staví, chová a vypadá jako kořala, byť by byl abstinent, a zatímco Havel Špačka udělal ceremoniářem, Zeman špačky tak akorát típe do popelníčku.

Ještě tak dva roky, a Hrad definitivně pozbude jakéhokoli vlivu a relevance, prezidentská autorita se vrátí do mezí daných Ústavou a pak, pak už to bude úplně jedno, kdo tam bude sedět.

Tak všechno nejlepší, republiko!