Byly prázdniny, a já jsem se před tím hnusným sluncem schovával do sklepa, kde měl děda dílnu. Vonělo to tam dřevem, uhelným prachem od kotle a různými laky a fermežemi. Já něco řezal, zatloukal, pájel, nebo si četl Amatérské Rádio, popřípadě nějakou knížku, a k tomu hrálo rádio.
Zatímco prarodiče poslouchali Hvězdu, já poslouchal Prahu. Měl jsem ji radši, byla klidnější, nebyly tam pořád nějaké nudné zprávy, místo toho tam byly pořady o vědě, taky rozhlasový klub dětí a tak.
Snad proto ve mně hlas z rádia vyvolává nějaké zasunuté vzpomínky na klid a pohodu dětství.
Až budu starým mužem, budu taky poslouchat z rádia mluvené slovo.