Představte si, že jedete autobusem a jste třeba nadprůměrně vysoký, takže celou cestu sedíte v roznožce, jednu nohu do uličky, druhou omezujete souseda. Anebo prostě nemáte náladu se s nikým mačkat, nebo vezete oblek na ramínku, který by složením do schránky nad hlavou utrpěl, navíc jste zbohatlík, takže pro vás dvě jízdenky nedělají žádný velký výdaj, takže si zarezervujete dvě místa vedle sebe, zaplatíte je a těšíte se, že máte dvojsedačku pro sebe. Jenže ouha, pak přijde stewardka a nekompromisně vám oznámí, že ji to nezajímá a že v případě, že na prodaném sedadle nikdo nesedí, tak má právo ho nabídnout čekajícímu zájemci na perónu.
V zásadě chápu tohle rozhodnutí – kdyby odjížděl autobus s volnými sedačkami a na nástupišti stáli lidi, na které „bohužel“ už nevyšlo místo, tak by bylo nějaké mrzení, ale na druhou stranu nechápu, proč takhle jednoduchá věc není možná. Ale respektuju, že ji dovolit nechce, že ani sedadlo s větším prostorem pro nohy zarezervovat nelze, a od té doby nejezdím se Studentem ani já. Takže tak. Za mě dobrý, já už to vím, ale vás by to mohlo překvapit, tak varuju…