Revizor

Nadávat na revizory je pro určité typy lidí něco jako sport. Ano, revizor nebejvá vždycky výkvět intelektu, empatie a slušného chování, ale tím, že na ně budu pokřikovat, že jsou čůráci, budu se s nimi hádat a budu je provokovat, tím je k slušnému chování nevyburcuju. Naopak v nich utvrdím přesvědčení, že lidi jsou drbani, co chtějí jezdit načerno a patří na ně tvrdá ruka a žádný sraní s nima.

Jsou země, kde revizor po nástupu do vozu oznámí, že je revizor a bude kontrolovat lístky, tak ti, co si zapomněli označit, ať si označí teď, děkuji. Připadá mi to normální, protože nejezdím načerno, ale může se mi stát, že zapomenu. Základní premisa je, že za jízdu v MHD platím, a revizor ke mně přistupuje jako k platícímu. Nedržkuju „za co byste chtěli platit, je tu smrad a zpoždění…“ – vezu se, tak platím! Nechci se vézt, nechci platit – tak nelezu dovnitř. Revizor za to nemůže.

Včera mě pobavila paní, která psala, že u nich v Brně teď udělali naprostou pitomost – že se ve voze, když měl na zastávce otevřené dveře, ozvalo „proběhne revize jízdenek“. Cha cha, to jsou ale idioti, pravila paní, jasně že půlka lidí hned vystoupila! A navíc, dodala, teď chodí revizoři s preventistou, který má na sobě reflexní vestu, takže všichni hned viděj, že jde revizor, no to jsou ale pitomci, vždyť takhle nikoho nechytěj!

Chtěl bych žít ve společnosti, kde je normální platit za MHD. Kde je normální, že revizor přijde, oznámí, že kontroluje jízdenky a zkontroluje je. Kde není revizor dráb, co číhá někde za bukem a pak se vyřítí, chytne vás za ruku a povykuje „Mám tě, mám tě, lumpe!“ Mně to totiž připadá jako uzavřený kruh: čím víc se snažíte pravidla vochcat a ještě si s nima halasně vytřít kde co, tím víc budou kontroloři jako drábové. Jsem optimista, vidím, že se to posouvá k lepšímu, a chovám se tedy tak, jako by to lepší bylo.

Ale jestli chcete, aby byli revizoři hovada, tak se k nim jako k hovadům chovejte!