V sobotu jsem nadhodil takovou jednoduchou „what if…“ otázku, totiž „jak by se změnil náš svět, kdyby…“ V tomto případě „kdyby před lety nezvolil majoritní portál Seznam jako svého partnera zrovna Novinky, ale třeba Lidovky?“

Je to ryze hypotetická otázka a zajímalo mě, jak ji lidé pojmou, protože se z toho člověk dozví spoustu věcí. Například o tom, jak velký vliv přičítáme internetovému zpravodajství, jak velký vliv má podle vás spojení největší návštěvnosti v zemi s konkrétním zpravodajstvím, jak moc čtenáři ovlivňují médium a tak. Pro mne to je pěkná mentální rozcvička, protože se mi sešla spousta odpovědí od různých lidí z různých profesí, kteří se spolu dohadovali, zkrátka bylo to fajn.

Fajn? No jasně. Rád přemýšlím nad věcmi a rád sleduju, když přemýšlí jiní. Sice nesplňuju tu definici ryzího intelektuála (který je celou svou bytostí a osobností přitahován k myšlení), natož intelektuála kavárenského typu, pro kterého je myšlení statusový symbol, diskusí o juxtapozici Hollywoodu a moderního výrazového divadla mě nezaujmete, ale myšlení mám stále rád a myslím stejně jako třeba píšu nebo dýchám. Myšlení si, stejně jako to psaní, procvičuju nejrůznějšími způsoby. Třeba tím, že si kladu naprosto podivné otázky a přemýšlím nad jejich důsledky. Naštěstí ale nejsem nerd, a tak můžu takové ty „logické hádanky… má to jediné jasné logické vysvětlení!“, prostě neřešit…

No a v téhle diskusi se objevil příspěvek, který mě dojal svou přiznanou prostotou:

Premyslim pokazde, kdyz ctu tyto znale, vsimave, chytre, moudre komentare, uvahy a kritiky mnoha lidi k cemu je to dobre. At uz tady nebo kdekoli jinde na netu. Proc tim ztracite vsichni cas? Opravdu se tak nudite a nemate co delat? Nebo potrebujete sami sobe nekteri dokazat jak jste chytri a vsimavi a masirovat sve filosoficke ego? Nebo proc? Tady s tim nic neudelate prece…

Ta situace byla krásná. Ten člověk vstoupil do diskuse, kde se lidé bavili hypotetickou otázkou a rozvíjeli svou fantazii, logické uvažování, hráli si s hypotézami, a zeptal se, proč to dělají (stylem Vaše starosti…) Ptal se, proč někteří přemýšlí, uvažují, kladou si otázky a hledají na ně odpovědi. Ptal se, proč někdo ztrácí čas tříbením svých schopností. A dokonce to celé nadepsal, že „o tom přemýšlí“ a napadly ho jen dva výklady: Lidé se buď nudí, nebo si chtějí namasírovat ego a něco si dokazovat.

„Nebo proč?“ No, já třeba proto, že prostřednictvím téhle debaty nahlížím na svět, na naši společnost, na myšlení dalších lidí, na naši dobu, a vlastně i na sebe, což jsou pro mne docela důležité hodnoty. Ale chápu (hlavně i díky tomu, že nad věcmi přemýšlím), že pro někoho nemá tohle poznání pražádnou hodnotu.

Ale nejlepší je ta poslední věta. „Dělný lid“ požaduje, aby „s tím člověk něco dělal.“ Představa, že někdo s něčím nechce nic dělat, jen se zamýšlí nad důsledky, nad kontextem, zkrátka nad světem, je pro tyhle lidi jako mávání hadrem na býka. „Proč o tom píšete, proč s tím nic neděláte?“ Mít euro za každý takový dotaz, že…? (Zrovna tuhle jsem vyvracel nějakou kokotskou formulaci, jako že „malinovka se barví dehtem“, a hned několik lidí se mě ptalo, proč řeším tohle, proč radši neřeším, že malinovka není z malin! Představa, že zrovna tohle „neřeším“ a nechci „s tím něco dělat“ je rozčílila na nejvyšší míru.)

Jak si to vůbec dovoluju?

Jak si dovoluju zabývat se tím, čím se chci zabývat, a nezabývat se tím, čím se zabývat nechci?

Jak si dovoluju přemýšlet místo toho, abych něco dělal?

No, snad proto, že mě děsí davy těch, co s tím něco dělají, aniž by přemýšleli…