Nejzásadnější okamžiky mého programátorského života:
- první funkční program
- první počítač
- první program v assembleru
- třetí programovací jazyk
- pátý programovací jazyk
- konec fanboyství
Ve chvíli, kdy jsem přestal pořvávat věci jako „Z80 Forever, 6502 Fůůůj“, „Sinclair Forever, Atari suxxx“, „Amiga je nejlepší“, „PC je nejhorší“, „Linux je nejlepší“ nebo „Apple je nejlepší“, tak jsem objevil úžasný svět plný podivných, ale krásných procesorů, divných jazyků s kouzlem osobnosti a obskurních systémů, ve kterých jsou prazvláštní triky, že jeden žasne.
Psát „spectristickej humáč, jedině Atari!“ bylo pochopitelné, když byl rok 1988 a vám bylo patnáct. Nebo obojí dohromady.V roce 1995 už to bylo těžce demodé, v roce 2005 se takovéhle projevy braly vážně snad jen v IT amišovských komunitách. V roce 2015 už ani jako retro…
Fascinují mě lidé, kteří mají v roce 2015 zapotřebí mi sdělovat svůj názor na osmibitové procesory tímhle stylem. Pardon, ne fascinují, to druhé slovo… Jo: Prudí! _Přátelé, v roce 2015 jsou osmibity součást historie a je ideální prostor k tomu je studovat, dívat se, jak byl který navržen a přemýšlet, proč zrovna takto. Je to úžasná kapitola vývoje techniky a skvělá příležitost se na všechno podívat s _odstupem šestapadesáti bitů.
Anebo příležitost ukázat ortodoxnost své víry, pokud vám je stále patnáct.