Úniky tajných informací (nebo bych měl napsat spíš „úniky“?) a odposlechů mají v sobě zvláštní svůdnost: jsou nevyvratitelné!
Fakt nevyvratitelnosti rozechvívá některé čtenáře tak, že ztrácejí soudnost a volně zaměňují nevyvratitelnost za pravdivost či prokázanost.
Jenže právě proto by měly být brány zcela naopak: jako neověřené a neověřitelné. Zhruba na úrovni konspirační teorie.
K tomu stačí jednoduchý myšlenkový pokus, který si teď provedeme, ano? Udělejte si ho prosím taky.
Máme Senzační Snowdenovo Sdělení (SSS), které říká, například, že NSA odposlouchávala Obamu. Pojďme si teď najít způsob, který by obsah sdělení mohl vyvrátit. Co by se muselo stát, aby bylo jednoznačně prokázané: Tato konkrétní zpráva je lež!
Vystoupí šéf NSA a prohlásí, že to je lež. Hm, to je předpokládatelné. Lžou. Nevyvrací to nic.
NSA otevře své archivy a tam se o téhle věci nenajde nic. Ani to nevyvrátí výše uvedené tvrzení. Neexistence není důkaz ničeho.
Obama vystoupí a řekne, že ho nikdo neodposlouchával. Nic…
Co dál? Co by se muselo stát, aby byla SSS prohlášena za lživou? Snowden by se přiznal, že zprávu zfalšoval? Opravdu by ji to vyvrátilo? Neznamenalo by to třeba, že ho k té výpovědi někdo z NSA donutil?
Nezávislá komise všechno prošetří a… hm, vy věříte na nezávislé komise?!
Těžko se hledá situace, ve které by se mohla vyvrátit věrohodnost „úniku tajných informací“. Ovšem to neznamená, že jsou pravdivé! Naopak, znamená to, že nejsou důvěryhodné, protože u nich nelze rozhodnout jejich pravdivost.
A tak mě znovu a znovu překvapuje, že každá zpráva z těchto zdrojů, ať už jde o WikiLeaks nebo Snowdena, je brána jako nezpochybnitelný důkaz a pravdivá. Vždyť přeci ještě nikdo nedokázal, že ty informace tajných služeb nejsou pravé! Logika, přeci, logika!
Nojo. Logika…
Že Rusko jede (dez)informační válku, to vědí, ale kdyby součástí té propagandy byly nějaké FakeLeaks, kdo to na Západě ověří?