OKVTČM

HChKRDTN!

Ale vážně: OKVTČM, neboli Okresní klub vědeckotechnické činnosti mládeže se na mně nesmazatelně podepsal.

Byl, tuším, rok 1983 a já si v knihovně obkresloval z VTM (Věda a technika mládeži, jak jinak) schéma digitálních hodin. Sedmisegmentovky, čítače, dekodéry D147 a tak, znáte to. Nerozuměl jsem tomu nijak valně, ale postupně jsem se do toho s pomocí katalogu Tesla a Amatérských Radií dostával. No a všimnul si mě starší kluk, kterého jsem od vidění znal ze školy – já byl tehdy čtvrťák, on chodil možná už do osmé třídy – a zeptal se mě, jestli mě to zajímá, jestli tomu rozumím, jestli mě to baví, a pak mi řekl, že je takový kroužek, kde se schází pár kluků s vedoucím a pájí se tam a staví se elektronická zapojení, a ať přijdu.

Tak jsem přišel a valil oči. Všude spousta skvělých věcí, ve skříni osciloskop, na stole vrtačka, pájky, dráty, vůně kalafuny… Vedoucí se jmenoval Jiří Blabolil (jestli se to k němu dostane, tak zdravím!) a říkalo se mu důsledně „šéfe!“ Kdo řekl „soudruhu vedoucí“, po tom blýskl zlobným okem a houkl: „To říkej ve škole učiteli, tady jsem šéf!“ (Jednou nám říkal: „Kluci, hele, když sem náhodou přijde pionýrská vedoucí, tak před ní říkejte soudruhu, ale jak za ní zaklapnou dveře… Jasný?!“) Bylo to jasný!

Kreslil jsem zesilovače, počítal pracovní body, počítal transformátory, vrtal krabičky a pájel. Pájení mi šlo ještě míň než vrtání. Ale nejvíc mě bavilo, když Šéf vytáhnul ze skříně Logitronik 01. Jako upřímně: uprostřed jedna 7400, nějaké LEDky, tlačítka, odpory a kondíky, víc nic, ale základní logické funkce jsem si na tom procvičil.

Pak se to nějak na chvíli rozpadlo, ale už v roce 1986 jsem zahlídnul, že otvírají klub počítačové techniky. Se spolužákem Láďou jsme tam nadšeně vyrazili… a ejhle, koho nevidím! Šéf tam sedí u PMD a za sebou má nafukovacího robota Karla! A hned vedle seděl kudrnatý obrýlený kluk se Spectrem a hrál Jet Paca. Jmenoval se Lukáš Ladra – starší hráči jistě budou vědět.

Dokonce jsme byli dvakrát či třikrát na „letním táboře s počítači“.

Po čase se přestěhoval klub na nové místo, přibyly další PMD, pak i první PC… (Ano, v tom klubu se odehrával děj jedné mojí textovky!)

Po škole jsem už neměl čas, a upřímně – ani mládež jsem nebyl!

Já děti nemám, takže to nesleduju, ale prý stále ještě takovéhle kluby mladých techniků existují. Za „nás“ to byla místa, kde vznikaly zajímavé věci (namátkou připomenu MSMT Beroun, Karolinku, některé ZO Svazarmu – 602, 666 apod.) Rád na to vzpomínám.