Takový sen jsem měl…
Byl jsem na střední škole a měli jsme odpolední vyučování. A odpoledne jsme měli tělocvik. Jenže tělocvikář (Jirka Bína, pokud ho někdo znáte) v tom snu zjistil, že nemám cvičební úbor, a tak mi říkal, ať si pro něj skočím domů. A tak já v tom snu šel, v tom snu jsem došel domů, došel jsem do svého pokoje… a v tu chvíli jsem se probudil, vstal jsem z postele, došel jsem k té skříni, otevřel ji a začal hledat cvičební úbor. Asi deset sekund jsem ho hledal, a pak mi došlo, že jsem už dávno ze školy venku, že nemusím, že fakt nemusím… Ta úleva…
Už několikrát se mi zdál sen, který byl zhruba variací na tohle: Je nějaké nařízení, že je potřeba maturitu složit znovu. A tak jsme se sešli, celá třída, po těch dvaceti letech od maturity, seděli jsme ve škole, naše třídní profesorka nám povídala, že teda doufá, že jsme se aspoň učili… Někteří spolužáci panikaří („Jsem úplně dutej! Já už nevypočítám ani dvě neznámé!“ … „Tyjo, Ruchovci a Lumírovci, nevím o nich vůbec nic – dělám teď šéfa oddělení ve vývoji ve Škodovce, tam mě ani nenapadlo se na tohle podívat!“), já už mám stádium paniky za sebou a říkám si: Tyjo, tak buď to dám, nebo ne, a co, o práci nepřijdu…
… a najednou, pomalu, si začínám uvědomovat, že vlastně to je celé absurdní nesmysl, že jsem dospělý, že žádnou maturitu už dělat nemusím, že nemusím dělat znovu střední školu, že se vlastně můžu sebrat a z té učebny odejít a odjet autem do vlastního domu, protože to je jen sen!
Jupí! Jsem rád dospělý, je to fajn. A fakticky bych nechtěl být mladší.
Jen si říkám, jak silný zážitek ta škola musí být, když se to takhle vrací – a nejen mně, i někteří další mi potvrdili, že se jim takovéhle sny zdají.