Pošta

Někdy si takhle jako nahodím koncept článku. Titulek a nějaký stručný popis, abych věděl, o čem chci psát.

Tenhle koncept měl jako popis dvě slova: „Čiré zoufalství“

Tak, v zásadě už bych nic dodávat nemusel. Ale přeci jen to rozepíšu. Sleduju totiž kroky vedení České pošty s neskrývanou směsí údivu a pobavení. Přiznám se, že být konkurencí České pošty, směju se víc. Ale to jsou nápady, prosím pěkně, kam na to chodějí? Chlastají éter ve velkém?

Nejdřív vymyslí koutky pro seniory, a.k.a. „pojďte na kafe na poštu“. Pak že pošťačky (stejně trajdaj furt po městě) budou zapisovat cenu benzínu. Teď to zrušili… Pak že se na poště budou prodávat losy a pojištění… U nás na naší malé poště to na mne občas zkusí, a já se na ně vždycky tak soucitně podívám a řeknu: „Já vám to vůbec nezávidím!“

Pak že by se pošťačky měly koukat, jaký má kdo majetek a nabízet podle toho produkty. O bože, bože, bože! Jako jo, na malých vsích bývá pošta něco jako komunitní centrum, hned po konzumu a hospodě, ale fakt takhle?

A teď přišli na to, že lidi posílají míň balíků! Tak co s tím? No logicky: Posílají míň, tedy nám klesají příjmy, takže je zdražíme a budeme na svým! Tohle už nebude éter, to bude toluen denaturovanej březovou vodou… Všimlo si to kolektivní vědomí, co vystupuje pod značkou „Vedení České pošty“, že už nejsou monopolní a že lidi můžou balíčky posílat i přes jiné dopravce?

A přitom mi připadá, že se fakt snažej… Jen to vždycky zazděj nějakým takovýmhle nápadem…