Byl jsem si tuhle poslechnout povídání Václava Cílka (záznam zde). Hezky zkombinoval klimatické cykly a migraci, poukázal na souvislost sucha a takzvaného Arabského jara, a pak už jen nevesele povídal o tom, co se stane, když přijdou třeba dva suché roky po sobě, jak dojde obilí a stoupne nervozita lidí, co se pak zvednou a dají se na pochod, a nepůjdou ani do Ruska ani do řiti, ale nejspíš přes Turecko do Evropy, a budou hladoví, a z hladu zoufalí, a jak známo zoufalí lidé mají větší sílu než lidé nezoufalí, a co proti nim postavíme? A co pak budeme dělat? A pak se ho nějaká paní ještě ptala, jestli by nestačilo, kdybychom naše přebytky posílali tam, kde je sucho, a Václav Cílek se usmál a říkal, že by to jednak nepomohlo a druhak bychom tím vytvořili jen miliony lidí, závislých na našich darech, a ve vzduchu viselo slovo VÁLKA a taknějak z řečeného vyplývalo, že není otázka ZDA, ale KDY a JAKÁ.
A já jsem pak slyšené volně vyprávěl a dostal jsem kruciální otázku: „Myslíš, že je tu hodně lidí, co přemýšlí nad tím, že bude válka?“
Asi není. A přitom ať to beru z které strany chci, tak těch cca 70 let non stop míru, co tu uprostřed Evropy máme (a nesmíme se koukat ani na jih, ani na východ, protože tam je válka od hranic tak daleko, co bys půl dne Žigulíkem jel…), je spíš úchylka než pravidlo, takže by bylo logické započítat tuhle eventualitu do svých plánů. Ale doufám, že jsem fakt jen divnej.