Znám spoustu opravdových profesionálů v různých oborech. Hodně věcí mají společných, a ve sto procentech případů i jeden povahový rys. Totiž že naprosto neplýtvají svou energií na to, jestli je jejich okolí vnímá jako profesionály.
Tuhle jsem byl se svým známým fotografem ve městě a on povídá: hele, stavíme se tady pro něco! Zašel do obchodu s foto kino objektivy clony čočky ledacos, chvíli diskutoval s prodavačem, padaly nějaký čísla a hovory jako „jaké to má parametry? Aha, nojo, ale zase tady…“ a tak dál. Asi pět minut. Schválně jsem si dělal čárky pokaždé, když řekl „Já, jako profesionál, potřebuju, aby…“ A když jsem je po pěti minutách sečetl, výsledek byl: Nula! Ani jednou.
Taková empirická poučka: Lidi, co říkají „já jsem profesionál, a tak vyžaduju, aby…“ většinou nejsou profesionálové, jen příliš dbají na to, jak je vnímá okolí. Opravdový profesionál ví, co potřebuje, a taky to vyžaduje, ale nemusí říkat lidem kolem sebe „víte… já jsem profík… bajdvej…“