„Maminko, máme doma Ajnštajna!“ volá otec na matku, a v tom zvolání není chvála potomka, ale těžká ironie. Na druhou stranu se Einstein hodí v médiích pokaždé, když padne slovo „genialita“. Byť by to mělo být opřené o klišé a mýty.
Například: Nepropadal z matematiky.
Neměl největší mozek.
Neměl největší IQ.
Nedostal Nobelovu cenu za teorii relativity.
Jeho teorie nejsou hrozně složitá jaderná fyzika. Ani náhodou.
Bez ironií a mýtů: Einsteinův génius se nejeví havně v děsně složitých tajemstvích fyziky, ale v talentu, s nímž dokáže vysvětlit svoje teorie lidem, co skončili s fyzikou na střední škole. Páka, rotující závaží, odstředivá síla, hybnost… A vy pak čtete Einsteinovo odvození slavné rovnice E=mc2 a říkáte si: Nojo vlastně, vždyť to je naprosto jasné. A zabere to deset stránek, kde Einstein popisuje kolotoč a člověka, co se na něm veze a má v ruce závaží, tak prosté to je…
A právě tohle je génius v akci.
PS: Kdybyste chtěli konečně pochopit tu teorii relativity, tak doporučuju knihu, co o ní napsal L. D. Landau.