Charlie

Po vlně spontánního „Jsem Charlie“ přišla vlna relativizujícího „Nejsem Charlie“, které poukazuje na to, že smát se náboženským symbolům není vlastně košer (ehm… halal) a že jako tohle není ta svoboda, co jsme chtěli. Klíčové slovíčko relativismu je „ale“. _Nesouhlasím s vraždami, ale ty karikatury byly za hranou. _Logicky musí přijít vlna „… a přesto jsem Charlie“, na kterou tímto naskakuju a volám: Není, kurva, žádné ALE!

„Jsem Charlie“ není vyjádření souhlasu s názorem kreslířů tohoto časopisu. Tak to snad nikdo nebral. Za sebe: „Jsem Charlie“ je pro mne vyjádření toho, že vražda není adekvátní odpověď na sebevětší znesvěcení náboženského symbolu. Ani pro bábu, co plivne na krucifix, ani pro kreslíře, co zkarikuje Mohameda. Prostě ne. Všechny výklady a spojitosti „nad to“ (a la „kdo je Charlie, ten podporuje levici“) jsou liché.