Rukama

V nějaké diskusi o školství, vzdělávání a povinné matematice jsem zahlédl logický úkrok „a kdo jako nemá talent na matematiku, je odsouzený na učňák!“, následovaný větou, co jsem už dlouho neslyšel. Totiž že „když jsou tak chytří, tak by jim mělo dojít, že je živí ti, co pracují rukama“.

Vyrostl jsem v tom a vím, že se to hodně zarývalo pod kůži. Učitelka ve škole byla schopná říkat dětem, že „Tomášova maminka sedí v teple v kanceláři, ale Honzíkova maminka pracuje u soustruhu, ta je pro naši společnost prospěšnější!“ Kdyby to nebylo v naší třídě, myslel bych si, že je to trollení. Moje matka na to pak třeštila oči a snažila se mi vysvětlit, že lidi z kanceláří, vedoucí, ředitelé apod. nejsou zbytečný a neproduktivní póvl, a že dělník či řemeslník sice rukama něco dělá, ale to, co dělá, taky musí někdo vymyslet, někdo mu musí na to přivézt materiál, někdo to musí prodat, a tihle navzájem jeden druhého potřebují…

Já vím, je to těžké. V softwarové firmě se hádá obchod s vývojáři – vývojáři nadávají, že po nich obchod chce nesmysly, ale kdyby oni to nedělali, tak obchodníci nemají co jíst, obchodníci nadávají, že vývojářům všechno trvá dlouho a termíny nedají a takhle se nedá obchodovat, ovšem oni jsou ti, kdo ty peníze nosí a bez nich… atd.

Pokřikovat „vás, inteligenty, živí ti, co dělají rukama“ je nesmysl. Potřebují se obě části navzájem, protože je živí symbióza.