Začnu citátem (Michal Rybka):
Podle mého názoru z oficiálních míst vůči počítačovým hrám panovala velká antipatie. Zpočátku proto, že kapitalistické hry byly často o hubení komunistů. V Green Beret, nebo Rambo 2 střílíte vietnamské soudruhy. Chápu proto, že s tím režim měl problém.
Hm. V té době jsem žil, počítač jsem měl, hry jsem hrál, a tak si říkám, co je přesně „často“? Green Beret, Rambo, Raid over Moscow, Commando – tyhle jsou jednoznačné. A dál? Hmmm…
- Knight Lore, kde hrdina sbírá artefakty dělníkům a hází je do kotle, co obsluhuje kapitalista?
- Jet Pac, kde kosmonaut střílí po komunistech, aby mohl odletět?
- Pac-Man, kde žlutá obluda požírá komunisty v bludišti?
- Exploding Fist, v němž hráč v roli kapitalistického karatisty dává sodu komunistickému karatistovi?
- Decathlon, kde kapitalistický sportovec poráží socialistické sportovce?
- Great Escape, kde nacisti hubí komunistu?
- WTSS, v němž komunisty na pustém ostrově pronásleduje tyranosaurus?
- Space Invaders, kde hráč musí hubit mimozemské komunisty?
Sakra, chybí mi Rejžkův gen, který umožňuje vidět komunisty ve všem a za vším. A protože ho nemám, tak nesouhlasím. „Her o hubení komunistů“ bylo velmi málo. Nebyly časté, spíš jich byl jen zlomek. Časté byly ty o hubení mimozemských šmejdů, logické, bludišťové, skákací, indiferentně střílecí… těch propagandistických bylo opravdu jen mizivé množství. Nenávist oficiálních míst je třeba vysvětlit něčím jiným.
(Pojďme si pár her připomenout, aspoň obrázkama – pěkný seznam udělal Patrik Rak)