Když jsem v práci, obklopen kolegy o patnáct, dvacet let mladšími, vyprávěl historky z konce 80. let nebo z 90. let, pobaveně se otočili a povídali: „Vyprávěj, dědečku, jaké to bylo v minulém století!“

Co vy víte, mládežníci!

Narodil jsem se v roce 1973. Dva dny před mým narozením se konal v Sokolově první ročník festivalu Politická píseň. Dva dny po mém narození zvolili podruhé prezidentem Ludvíka Svobodu. V Chile provedl převrat Augusto Pinochet. U nás se tomu důsledně říkalo vždy puč.

U nás se vůbec spoustě věcí říkalo nějak. Třeba “severoatlantický pakt” a “Márgret Tečrová”. Policajtům se neříkalo policajti ani policisti, to jen doma, venku se jim říkalo příslušníci vé bé nebo esenbáci, to podle SNB, což byl Sbor národní bezpečnosti, hasičům se oficiálně říkalo požárníci, protože byli Požární ochrana, no a ševci byli obuvníci, i když moje babička chodila nakupovat k Baťovi, ačkoli nad krámem byl nápis Obuv. Nebo naše vesnická pošťačka se jednou rozčílila, že jí lidi říkají pošťačka, přitom ona je technická pracovnice spojů, takže jí lidi neříkali pošťačka, ale začali jí říkat technická pracovnice, ale jen když ona u toho nebyla. A taky se spousta věcí neříkala a spousta jiných věcí se říkala jen doma a dospělí se po dětech ohlíželi a dávali si prst na pusu ne když mluvili o sexu, na to měli vlastní náznakový jazyk plný ukazovacích zájmen, ale když mluvili o tom, že někoho zavřeli a koho Rusáci přejeli a kdo šmelil s Rusákama a kupoval od nich benzín, a můj děda si občas na silnici, když ho stavěl regulovčík, což byl voják, co ukazoval vojenským kolonám, kudy mají jet, a zastavoval civilní auta, polohlasem ulevoval: “Kurvy jedny, zase vezou tanky do Milovic,” takže jsem se pak ptal, co to jsou ty kurvy, a babička koulela očima směrem k dědovi a vysvětlila mi, že kurva, to je zlá paní, a děda že tak říká ruským vojákům, protože je nemá rád, ale to nesmíš nikde říkat, protože by jinak pro dědu přišlo vé bé a zavřeli by ho do vězení. – A proč by ho, babi, zavřeli? – No protože to jsou kurvy!

Takhle začíná můj příspěvek v knížce Mé dědtství v socialismu. Kupte si ji. Ne jen kvůli tomu mému příspěvku, ale kvůli příspěvkům dalších lidí – Hanák, Horáček, Koubský, Zandl, Mitrofanov, Honzejk, Pokorný, Sedláčková, tedy vlastně od „Husákových dětí“ po „Gottwaldovy děti“. Jo a vaše peníze pomůžou jiným dětem prožít líp jejich dětství v desátých letech…