(Všimli jste si, že ten titulek takhle sám o sobě je takový divný, jakoby urážlivý?)
Mám rád blogy „ze zákulisí“, pokud jsou vtipně a s lehkostí napsány. Měl jsem rád Žertvu, rád jsem četl Deprimu, a pak se dlouho nic nedělo. Objevilo se několik blogů o tuctových zákulisích tuctově psaných, to jako fakt neberu. Objevilo se několik více či méně autentických blogů o životě ve firmě, ale nic z toho mě nezaujalo natolik, abych si četl pravidelně.
Zaujal mě až blog slečny Marie, takto herečky. Možná ji znáte z filmu Pusinky, možná ze seriálu Vyprávěj, možná z Comebacku, možná ne. Mohli (měli!) byste ji znát jako Evu, co tropí hlouposti (dávají na Fidlovačce). Píše s lehkostí, drajvem a mladickou „voprsklostí“ (je jí 27 let, což je nejhezčích deset let v životě každé herečky), a přitom to není hloupé. Ne, je to duchalpné, vtipné a svěží čtení.
Rozhodně stojí za přečtení a rád ho doporučím s tím, že ho čtu i já.
A vy víte, jak to se čtením těch cizích blogů mám!