Šátek

To zase nějaký mamrdštajn pronesl velemoudro o hidžábu, další mu aplaudují, další jim lají do xenofobů, další těm předchozím nadávají do multikulti děvek a přejí jim musulmana za souseda, no veselo máme.

Nemám k tomu nic, žádný názor, zakázat, nezakázat, nanejvýš obecné „zakazování je kravina“, ale mám takový postřeh z cest. Všiml jsem si toho nejvíc v Malajsii, ale pak i v jiných zemích s kombinovaným náboženstvím.

Typická situace: jdete na letiště a procházíte pasovou kontrolou. Sedí tam paní v hidžábu, natáhne ruku pro pas, ani se na vás nepodívá, jste pro ni vzduch, podá pas zpátky, jdete. No co, neměla svůj den. Jak jsou v Malajsii tři hlavní náboženství, tak se setkáváte na podobných postech třeba s hinduistkami. Usmívají se, brebentí, děkují.

Tak se mi to asi zdálo, říkáte si, ale začnete si toho všímat, protože jedna, dvě, tři zaprdlé úřednice jaro nedělají… ale ono to je furt totéž. A pak jsme se bavili s místním, a on říkal: „Hele, však jo, vy jste pro ně nečistí, jste jim tak jako trošku odporní. Tvoje žena má ostříhané a nezakryté vlasy, kdyby mohly, tak si před ní uplivnou, protože ji považují za couru. No a navíc tady v Malajsii jsou teď u moci, tak se s póvlem moc nebaví.“

Bez výjimky: Nezažil jsem tam jedinou paní v hidžábu, co by se na nás, zákazníky, turisty, hosty atd. usmála. Ke konci dovolené jsem si stoupal do front k prostovlasým, a bylo vše OK. Ty mnou možná pohrdaly taky, ale ne tak okatě.

Kdybych to měl k něčemu přirovnat: Tvářily se na nás tak, jak se tváří úřednice, ke které celý den chodí jen Cikáni, bezdomovci, prostitutky a Ukrajinci. (Vím, že to není přesné, ale pro přibližnou představu o míře pohrdání to stačí.)

A teď mě napadá, že si z tohodle můžete vzít vícero ponaučení – o „nich“, stejně jako o „nás“.