Ten můj počítač, co ten se mě natrápil…
Tak jako v zásadě fungoval, jen se zasekával. Dělám, dělám, najednou to celé zmrzlo a mohl jsem si tak akorát… zmáčknout RESET. A ani potom to občas nebylo k ničemu a musel jsem ho natvrdo vypínat. Stávalo se to naprosto nepředvídatelně. Někdy při kopírování souborů, někdy při přehrávání filmů, někdy při programování, jindy stačilo otevřít nové okno v prohlížeči. Neskutečně deprimující, co vám budu povídat.
Horší je, že takhle člověk ani nezjistí, co to vlastně je. Je to deska? Procesor? Grafická karta? Disk? Něco zkrátka umře, zničeho nic, a zmrazí to celý systém. V protokolech nic. Různé testy: nic. Jen počítač si zmrzal dál. Vyměnil jsem zdroj, vyměnil jsem větrák, sice frekvence pádů poklesla, ale furt nic moc. Nojo, ale teď babo raď, do čeho jít, co nahradit? Taky bych mohl skončit s novou grafickou kartou a dál padajícím počítačem… A tak jsem dál sledoval, kdy se to děje. Nakonec jsem přišel na jednu činnost, která ho sestřelila skoro stoprocentně: Kopírování velkého balíku dat ze síťového disku!
Což nevylučovalo chybu někde jinde (na desce nejspíš), ale zaměřil jsem se na síťovou (wifi) kartu. Měla standardní ovladače, měla všechno, co si jen může síťová karta přát, žádnou chybu nehlásila, v desce seděla, všechno OK. Ale co, je to nejjednodušší a nejlevnější, tak jsem koupil externí wifinu na USB, na výměnu grafiky a procesoru času dost. Přinesl jsem, zapojil, interní kartu jsem vyhodil – a od té doby počítač šlape. (Musím zaklepat!!!)
Nakonec byla fakt asi na pytel ta síťovka (nebo něco na MB, co se stará o PCI). Už jsem zažil leccos vadného, ale že by zrovna síťovka shazovala celý systém (navíc ne do modré smrti, ale do freeze), to jsem viděl poprvé. No co, budu moudřejší a jsem rád, že mě to stálo jen pětikilo.