Rozčilení

Prozradím vám tajemství klidného života. Důležité je zachovat si pozitivní myšlení a optimistický přístup.

Připadá vám to ironické? Že to píšu zrovna já? Prý se pořád kvůli něčemu rozčiluju a pořád na něco nadávám, tvrdí ti, co čtou některé moje články (píšu „některé“, protože kdyby četli všechny, tak takové pitomosti netvrdí, ale co už).

Dobře. Prozradím vám druhé tajemství: Když píšu článek plný vzteku, jsem u toho klidný. Při hledání nadávek, co použiju, se usmívám. Rozčiluju se velmi málo. Nekřičím. Jsem velmi spokojený a mírný člověk. Při psaní třeba žertuju s lidmi okolo sebe. Máloco mě dokáže naštvat tak, že by mě to zasáhlo. I když píšu „To je taková banda kreténů a hovad!“, tak jsem při tom uvnitř klidný. On mi totiž skoro nikdo nestojí za to, abych se kvůli němu rozčiloval.

„Ale… to přece… lžeš, protože… vždyť… vztek z těch článků stříká… musíš být zakyslý neurotický magor, kterému všechno vadí!“

Musím?

Umím holt psát líp než vy.

(A tohle vědomí mi taky pomáhá udržet si pozitivní přístup.)