Prostor

Chtěl bych nesdílet vaši péči o veřejný prostor.

Veřejný prostor je jako potok. Je dobré přijít a postavit mlýnek. Nebo malou tůň. Nebo místo, kde rostou lekníny. Některé ty zájmy jdou ale proti sobě, a pokud je jich moc, jdou proti sobě všechny.

Veřejný prostor v myslích lidí, kteří se zaklínají péčí o něj, je opuštěný úhor, který když nebude zavlažen jejich nápadem, rozpuká a uhyne. A tak vymýšlení projekty a koncepty. (Ano, přijde den, kdy bude „koncept“ mít pořádně negativní konotace!)

Jenže problém je, že se do péče o veřejný prostor a do akcí na jeho ozvláštnění pouští takoví lidé, kterým bych nesvěřil ani péči o hromadu kamení. Totiž: úředníci. Pošuci. Hipsteři. Komunitní nadšenci. Aktivisti všeho druhu. Výsledkem je ano, pár zajímavých věcí, které člověk ve veřejném prostoru rád potká, ale zároveň tuna balastu, kdy do veřejného prostoru vyhřezly něčí ambice a ego.

Veřejný prostor je jako potok. Chvála tomu, kdo na vhodném místě postaví mlýnek. Zbytek o něj „pečuje“ tím, že do něj močí a ještě se u toho samolibě tváří: Takhle bude mít víc vody!

Projít veřejným prostorem, který „vzal za svůj“ nějaký řádně naspeedovaný spolek starostlivců veřejného prostoru není „být součástí veřejného prostoru“. Je to překážková dráha, kde se musíte vyhýbat pomníkům toho, že někdo jiný chtěl veřejnému prostoru „pomoct“.